TOM Delfíni Borotín

     Noční bloudění Vysočinou  -  výsadek

     13. října 2007 jsme se poprvé v historii zúčastnily při Pacovském dovádění  nočního výsadku a to ve složení Lucka Rechtoriková, Linda Rechtoriková, Maruška Švábová, Miloš Němeček, Tomáš Němeček a David Němeček . Sraz byl v 17.45 hodin před školou v Pacově , kde nám bylo oznámeno který autobus nás bude zavážet na místo výsadku. Protože jsme na této akci byli v Pacově poprvé, vezli nás pro nás do opravdu neznámého prostoru v okolí Pacova. Naše výchozí situace byla ulehčena tím, že nás v 19.00 hodin vysadili na okraji obce Staré Práchňany, kde jsme obdrželi mamu a cíl nočního putování, který byl na turistické základně  HUTĚ. Po vystoupení z autobusu nejmladší člen našeho výsadku David zorientoval mapu a společně jsme si určili směr pochodu.  Z hlediska toho, že Hutě leží pod vrcholem zvaným Strážiště náš směr byl jasně daný. Jdeme na jih. Vzdušnou čarou cca  10 km.  Naše putování bylo, ale  delší.

      Vyrazili jsme  nejdříve po louce, následovalo řepkové pole, oranice (první bláto na botách) a  první potůček. Potoky vůbec byly to nejzajímavější na našem putování.  A znovu oranice a první les. Do oranice (bláta) ani lesa se zprvu vůbec nechtělo Marušce , ale po nějaké době jí už toto vůbec nevadilo. Zvlášť, když těch zoraných polí a lesíků přibývalo. Z počátku bylo udržování směru dost jednoduché, protože jsme stále viděli rozsvícený vysílač na Strážišti. To těžší nás ale teprve čekalo. V prostoru mezi Šebířovým Mlýnem a obcí Štědrovice jsme museli překonat kukuřičné pole. Do tohoto pole se nikomu moc nechtělo. Představa divokých prasat byla trochu stresující. Šli jsme tedy pouze po kraji  pole a to se ukázalo jako správné, protože po nějaké době jsme zaslechli vodu a to znamenalo, že jsme v blízkosti Martinského potoka, který musíme přejít. Sešli jsme tedy lesním svahem k uvedenému potoku a zjistili, že  potok je trochu širší a jen tak přeskočit nepůjde.  Museli  jsme tedy pomocí kamenů, vytvořit v korytě potoka hrázku díky níž jsme mohli tento potok překonat a přeskočit. A právě u překonávání této vodní překážky se prokázala kolektivní spolupráce, kdy toho kdo právě přecházel potok na jedné straně musel jeden přidržovat a na druhé zase další  chytat. Díky této spolupráci všichni přešli potok suchou nohou. Musím upozornit, že v té době už pěkně mrzlo a namočení by nebylo nic příjemného. Potoky nás potkali ještě dva, jeden z nich byl Lukavecký, ale ty již bylo možno  přeskočit bez větších problémů.

     Dále naše putování pokračovalo po polní cestě směrem k obci Starý Smrdíc, kde jsme konečně narazili na el. vedení ( které se nám do té doby moc nedařilo nalézt) a podél tohoto vedení a následně místní cestě jsme se dostali až na křižovatku u obce Vyklantice. Tento úsek byl asi nejtěžší pro Tomáše, ale z Vyklantické křižovatky se jeho nohy opět rozešly a už to bylo v pořádku. Zde jsme se potkali s výsadkem Mikulášovic, kteří šli postupný výsadek a právě v této obci potřebovali zjistit název místního zemědělského podniku. Nápis sice objevili, ale jejich svítilny  na něj přes plot nedosvítily, aby ho mohli přečíst. Pomohli jsme jim tedy s tímto problémem, protože naše svítilna tam bez problému dosvítila. Odsud jsme postupovali dále  lesem podél silnice směrem na obec Útěchovice. Asi jsme byli všichni na houbách v noci s baterkou poprvé, ale  v té tmě jsme jich nacházeli hodně.  Po obejití obce Útěchovice  jsme se napojili na lesní cestu, která nás už měla dovést až na základnu Hutě. To se také stalo. Ve 22.50 hodin jsme uviděli první světla chat,  rybník a následně ucítili i kouř, což byla známka toho, že jsme v cíli. Ve 23.00 hodin jsme došli všichni v pořádku, bez jakékoliv újmy, možná trochu zmrzlí, ale s dobrou náladou do cíle.  Zde nás čekal oheň, okolo kterého už posedávalo spoustu putovníků a k poslechu hrála country kapela Jezevci. V kuchyni každý dostal  vytouženou porci pečeného kuřete s okurkou a chlebem. Venku byl  hrnec s horkým čajem, hrnečky na tácku, ale pěkně přimrzaly. A co bylo vůbec nejlepší?  Podkrovní pokoj se šesti  postelemi a kamny. Hned při příchodu  jsme v nich zatopili a za chviličku tam bylo jak v sauně. Super.   Ráno jsme vše sbalili  , vyčistili kamna, doplnili dřevo a vyrazili k domovu. Myslím, že to byla moc povedená akce, příští rok se jí zúčastníme určitě znovu a doufám, že i ve větším počtu. Tak za rok v Pacově.